Želvy

foto by taortastic, flickr.com

Říše: Živočichové (Animalia), Kmen: Strunatci (Chordata), Podkmen: Obratlovci (Vertebrata), Třída: Plazi (Reptilia), Podtřída: Anapsida, Řád: Želvy (Testudines)

Charakteristika a výskyt

Želvy jsou nezaměnitelní tvorové. Patří do třídy plazů, ale jejich krunýř je od ostatních příslušníků této skupiny zásadně odlišuje. Téměř zcela shodně s tím, jak známe želvy dnes, vypadaly želvy již v období triasu, tedy před více než 200 miliony let (rody Proganochelys a Odontochelys). Již tehdy měly želvy krunýř, některé však jen jeho břišní část.

Foto by cuatrok77's photos via Getty Images - flickr.com

Želvy obývají širokou škálu prostředí - otevřené moře, tropické útesy, přímořské oblasti, slané bažiny a ústí řek, stejně jako nejrůznější sladkovodní, nebo čistě suchozemské oblasti, např. pouště, deštné pralesy, hory i prérie. Vyskytují se téměř na celém světě.

Stejně jako ostatní plazi, jsou i želvy studenokrevné – jejich tělesná teplota kolísá v závislosti na okolním prostředí. Výjimkou jsou mořské želvy, ty si díky svému metabolizmu dokáží udržet teplotu těla vyšší, než je teplota okolní vody. Všechny želvy dýchají vzduch a svá vajíčka kladou zásadně na pevnině – včetně mořských a sladkovodních druhů. Co se týče velikosti – největší jsou želvy vodní.

Želvy patří mezi nejohroženější ze všech plazů, více než 40 % z nich totiž patří mezi zranitelné, ohrožené, nebo kriticky ohrožené druhy.

Anatomie želv

Dnešní želvy se dělí do dvou základních skupin. Hlediskem tohoto členění je způsob, jakým zatahují hlavu do krunýře – želvy z podřádu Cryptodira vtahují krk i hlavu pod páteř (krční obratle se vtáčí vertikálně), zatímco želvy podřádu Pleurodira ji schovávají do krunýře na levou, či pravou stranu (krční obratle se otáčí horizontálně).

Želva zelenavá (Testudo hermanni hermanni)

Foto by Bizarria, wikipedia.org

Anatomie želv je jedinečná. Krunýř želvy se skládá ze dvou částí – vrchní na zádech (krunýř v pravém slova smyslu) a spodní na břiše (tzv. plastron). Krunýř a plastron jsou na bocích želvy spojené. Vnitřní vrstva krunýře se skládá z asi 60 kostí, které jsou propojeny s částí páteře a s žebry, tedy - krunýř želv je v podstatě přeměněná část hrudníku a páteře a želva jej rozhodně nemůže „sundat“, stejně jako člověk nemůže „sundat“ žebra a páteř. Končetiny jsou přizpůsobeny tomu, aby je želva mohla do krunýře zatáhnout, stejně jako hlavu.

Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria) - plastron dospělého samce

Foto by Mark Adkins, wikipedia.org

Tvar krunýře napovídá, zda je želva vodní, nebo želva suchozemská – spíše plochý a lehký krunýř mají vodní želvy (želva snadněji plave a potápí se), velký, těžký a vysoký krunýř mají želvy suchozemské (pro dravce je téměř nemožné jej čelistmi rozdrtit). Jednotlivé druhy želv se liší i barevností krunýře – ten může být hnědý, černý, či olivově zelený, s červenými, oranžovými, žlutými, nebo šedými znaky, nebo skvrnami. Jednou z nejpestřeji zbarvených želv je např. Chrysemys picta, která má žlutý plastron a černý, nebo olivově zelený krunýř s červenými znaky.

Želva ozdobná (Chrysemys picta)

Foto by Pink Sherbet Photography - flickr.com

Želvy, které stráví většinu svého života na souši, k tomu mají přizpůsobené oči – dokáží sledovat jen objekty na zemi přímo před sebou. Vodní želvy mají oči i nozdry blíže k temeni hlavy a tak mohou sledovat dění nad hladinou a současně mít zbytek těla skrytý v mělké vodě. Mořské želvy mají navíc v blízkosti očí žlázy, jejichž prostřednictvím produkují „slané slzy“ – zbavují tak své tělo přebytečné soli z mořské vody, kterou pijí. Většina želv výborně vidí v noci a to díky přizpůsobené sítnici, nedokáží však sledovat rychle se pohybující objekty tak, jak to běžně dokáží jiní predátoři. Masožravé želvy jsou však na takový vjem schopné zareagovat prudkým pohybem hlavy a kořist chňapnout. K tomu slouží pevný zobák, který je všem želvám společný. Ke žvýkání potravy pak používají želvy čelisti, u býložravých druhů jsou však bez zubů, opatřené pouze jakýmsi hřebínkem, u masožravých jsou výstupky větší a ostřejší. K polknutí potravy pomáhá želvě jazyk, který však na rozdíl od jiných plazů nedokáže vypláznout.

Foto by denn, flickr.com

Končetiny suchozemských želv jsou krátké a robustní, i vzhledem k váze krunýře umožňují jen pomalý těžkopádný pohyb. Oproti tomu vodní želvy mají na nohách plovací blány a dlouhé drápy, s jejichž pomocí želva plave tak, že jimi střídavě na levé a pravé straně pádluje. Obecně se dá říci, že menší želvy plavou více, než ty velké. Velmi velké druhy, jako např. druh Macrochelys temminckii, neplavou téměř vůbec a raději jdou jednoduše po dně řeky, nebo jezera. Mořské želvy žijí téměř výhradně ve vodě (výjimkou je pouze chvíle, kdy samice na souši klade vajíčka) a mají proto místo nohou ploutve. Pohybem předních nohou nahoru a dolů vyvíjejí tah, zadní nohy slouží jako kormidla.

Mořská želva Kareta obrovská (Chelonia mydas)

Foto by Brocken Inaglory, wikipedia.org

Velikost želv se odvíjí od druhu. Největší želvou je mořská Kožatka velká (Dermochelys coriacea), která běžně dorůstá 2 metrů, v maximech však až 6 metrů a může vážit přes jednu tunu. Nejmenší je naopak suchozemská Želva trpasličí (Homopus signatus), která měří jen necelých 8 cm.

Kožatka velká (Dermochelys coriacea)

Foto by brian.gratwicke - flickr.com

Druhy želv

Řád Testudines zahrnuje téměř 300 druhů želv. Některé z nich uvádí následující přehled:

Želva žlutohnědá (Testudo Graeca) - býložravá, suchozemská želva, výskyt - od jižní Evropy po Střední východ a v severní Africe (Maroko, Libye, Egypt), viz obrázek

Foto by dynamosquito, flickr.com


Želva stepní (Agrionemys horsfieldi) - suchozemská, výskyt - Asie, od Číny až po Kaspické moře, viz obrázek

Foto by Nicholasink, wikipedia.org

Želva kaspická (Mauremys caspica) – sladkovodní druh, výskyt – Jihovýchodní Evropa, Asie, viz obrázek

Foto by Yuvalr, wikipedia.org

Želva amboinská (Cuora amboinensis) – sladkovodní druh, výskyt – Asie, viz obrázek

Foto by Torsten Blanck, wikipedia.org

Kožatka floridská (Apalone ferox) - sladkovodní, všežravá želva, výskyt - USA (Florida), viz obrázek

Foto by Andrea Westmoreland, flickr.com

Želva bahenní (Emys orbicularis) – sladkovodní druh, výskyt – střední Evropa, včetně ČR, viz obrázek

Foto by Drew Avery, flickr.com

Želva nádherná (Trachemys scripta elegans) – sladkovodní druh, výskyt – střední a jižní Amerika, viz obrázek

Foto by chedder, flickr.com

Želva sloní (Geochelone nigra) – suchozemský druh, výskyt – Galapágy, viz obrázek

Foto by NH53, flickr.com

Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria) – suchozemský druh, výskyt – Jižní Amerika, viz obrázek

Foto by Flints, wikipedia.org

Želva obrovská (Dipsochelys gigantea) – suchozemský druh, výskyt – Seychelské ostrovy. viz obrázek

Foto by Yotcmdr, wikipedia.org

Želva démantová (Malaclemys terrapin) – mořský druh, výskyt – Severní Amerika, viz obrázek

Foto by Mary Hollinger, wikipedia.org

Potrava želv

Všechny želvy zpravidla sdílejí stejnou nenasytnost, nicméně škála potravy je u jednotlivých druhů odlišná. Většina suchozemských želv jsou býložravci, živí se především rostlinnou hmotou. Vodní želvy se živí bezobratlými, měkkýši, rybami, nebo jinými malými zvířaty, většině mořských druhů postačí mořské řasy. Velké mořské želvy však nepohrdnou ani chobotnicí, či jedovatou medúzou. I dravé želvy jsou sice pomalé, ale vyvinuly speciální techniku lovu – trpělivě na svou kořist čekají.

Želva sloní

Foto by 5of7, flickr.com

Rozmnožování želv

Páření želv uhlířských

Foto by  Postdlf, wikipedia.org

Jako každý jiný plaz i želva klade vajíčka, viz obrázek.

Foto by Michele photos. flickr.com

Ta jsou měkká a kožovitá. Vejce největších druhů želv jsou kulovitá, menší druhy kladou vejce spíše protáhlého tvaru. U většiny druhů rozhoduje o pohlaví mláďat okolní teplota – při vyšší teplotě se líhnou samice, při nižší samci. Samice vejce snáší do děr, které vyhloubí v hlíně, nebo v písku, poté vejce zahrabe a odchází.

Foto by U. S. Fish and Wildlife Service - Northeast Region, flickr.com

Vylíhnutá mláďata želv se musí prodrat na povrch, vodní druhy zamíří přímo k vodě. Než želva dospěje, trvá to zpravidla mnoho let, především u mořských druhů.

Želva ostruhatá (Geochelone sulcata) se líhne z vajíčka

Foto by EraPhernalia Vintage, flickr.com

Chov želv 

Jako domácí mazlíčky je možné chovat především menší druhy suchozemských a sladkovodních želv, mezi nejoblíbenější patří např. želva stepní (čtyřprstá) (Agrionemys horsfieldi), želva žlutohnědá (Testudo Graeca), nebo želva nádherná (Trachemys Scripta Elegans). Želvárium musí být přizpůsobeno potřebám želvy – jiné požadavky má želva suchozemská, zcela jiné želva vodní.

Želva žlutohnědá (Testudo Graeca) v teráriu

Foto by Jim, the Photographer, flickr.com

 

 

Zdroje:

[1] Testudines. Animal Diversity Web [online]. 2012 [cit. 2012-09-24]. Dostupné z http://animaldiversity.ummz.umich.edu/accounts/Testudines/
[2] Testudines – Life, History and Ecology. The Ways of the Turtle. University of California, Musem of Paleotology [online]. 2012 [cit. 2012-09-26]. Dostupné z http://www.ucmp.berkeley.edu/anapsids/testudines/testudineslh.html
[3] Testudines. ZipcodeZoo.com [online]. 2012 [cit. 2012-09-26]. Dostupné z http://zipcodezoo.com/Key/Animalia/Testudines_Order.asp
[4] Turtles. About.com. Animals/Wildlife [online]. 2012 [cit. 2012-09-26]. Dostupné z http://animals.about.com/od/tortoisesandturtles/p/turtles.htm
[5] Testudines. Animal Facts. [online]. 2012 [cit. 2012-09-27]. Dostupné z http://www.animalfacts.net/reptiles/testudinesturtlestortoises.html
[6] Testudines. Wikipedia. The Free Encyclopedia. [online]. 2012 [cit. 2012-09-27]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Testudines

Další sekce