Žáby

Listovnice červenooká

Říše: Živočichové (Animalia), Kmen: Strunatci (Chordata), Podkmen: Obratlovci (Vertebrata), Třída: Obojživelníci (Amphibia), Podtřída: Lissamphibia, Nadřád: Žáby a ropuchy (Salientia), Řád: Žáby (Anura

Charakteristika a výskyt

Žáby jsou zvláštním, velmi různorodým typem obojživelníků, jedním z hlavních řádů této třídy. Řád Anura zahrnuje jak žáby, tak ropuchy, přičemž označení žába je užíván na formy s dlouhýma nohama a hladkou, hlenem pokrytou kůží, kdežto název ropucha se používá pro robustní, krátkonohé žáby s hrubou kůží. Oficiálně jsou ropuchy zahrnuty do čeledi ropuchovití (Bufonidae), která patří do řádu Anura (žáby). V současné době je uznáno 25 čeledí, které zahrnují více než 5000 jednotlivých druhů žab.

Žáby se vyskytují téměř po celém světě, výjimkou jsou jen polární oblasti, velmi horké pouště a některé oceánské ostrovy. Nejrozmanitější druhy žab se vyskytují v tropických oblastech.

Anatomie žab

Žáby mají několik specifických anatomických rysů, které je odlišují od jiných obojživelníků. Název Anura znamená „bez ocasu“ – což je jedno z těchto specifik – dospělé žáby nemají ocas. Jedinou výjimkou jsou žáby z rodu Ascaphus (ocasatky), viz obrázek.

Foto by squamatologist, flickr.com

Dalším specifikem žab je to, že jejich lebka je kostmi tvořena jen částečně, hlava je však i přesto z větší části pevná. Tělo mají žáby krátké, oči vystouplé, čelist je bez zubů a jazyk bývá velmi dlouhý. Samci většiny druhů mívají vokální vaky, s čímž souvisí i další typický znak žab – jejich zvukový projev, který bývá nejčastěji slyšet v noci, případně i přes den v období páření. Pro žáby jsou specifické i jejich vnitřní žábry a nohy, které jsou uzpůsobeny spíše ke skákání, než k chůzi.

Přestože jsou všechny žáby snadno rozpoznatelné, existují mezi jednotlivými druhy velké rozdíly z hlediska velikosti a stavby těla. Většina žab je menšího vzrůstu, jedním z nejmenších druhů je brazilská zlatá žába (Brachycephalus didactylus), která měří pouhých 9,8 mm, viz obrázek.

Ropušenka dvouprstá (Brachycephalus didactylus)

Foto by Swamibu, flickr.com

Naopak největší žábou je veleskokan goliáší ze západní Afriky (Conraua goliath), která může mít až 40 cm, viz obrázek

Veleskokan goliáší (Conraua goliath)

Foto by iwdr.de

Kůže žab bývá, jak už bylo zmíněno, většinou hladká a vlhká. Extrémním případem jsou žáby z čeledi Centrolenidae, které mají kůži na břiše tak tenkou, až je průsvitná a je skrz ni vidět srdce a vnitřnosti, viz obrázek.

Vitreorana uranoscopa z čeledi Centrolenidae

Foto by Diogo B. Provete, de.wikipedia.org

Mnoho druhů však má kůži hrubou, plnou hrbolků a žláz, a netýká se to jen ropuch. Žáby jsou tímto přizpůsobeny životu v méně vlhkém prostředí. Protože mají žáby špatně vyvinuté plíce, kyslík doplňují i dýcháním skrz kůži. Existuje však maličká bornejská žabka Barbourula kalimantanensis, která dýchá pouze kůží, jiným způsobem kyslík nepřijímá, viz obrázek.

Barbourula kalimantanensis

Foto by Dr. Jekell, flickr.com

Vzhledem k tomu, že většina žab se pohybuje skokem, mají dlouhé a silné zadní končetiny. Stromové žáby, např. z čeledi Hylidae, Rhacophoridae, nebo Centrolenidae, mají na prstech lepkavé plošky, díky nimž se udrží na větvi, či listu. Další žáby, např. čeleď Bufonidae, Rhinophrynidae, či Microhylidae mají zadní končetiny krátké a místo skoků se pohybují lezením. Většina žab má mezi prsty předních i zadních končetin blány. Co se týče barevnosti, vyskytují se žáby snad ve všech odstínech hnědé, šedé, zelené a žluté, po těle mají větší, či menší skvrnky. Jednobarevné žáby jsou spíše výjimkou.

Druhy žab

Řád Anura zahrnuje téměř 5000 druhů, rozčleněných do 33 rodů, z nichž nejpočetnější jsou rody Leptodactylidae, Hylidae a Ranidae. Dělení žab na žáby (v užším slova smyslu) a ropuchy je nepřesné. Z hlediska taxonomie jsou všichni členové řádu Anura žáby, pouze rod Bufonidae zahrnuje ropuchy, tedy žáby, které jsou většinou suchozemské a mají hrbolatou kůži. Výjimkou je i v ČR žijící kuňka obecná (Bombina bombina), která přestože má kůži výrazně hrbolatou a vzhledově připomíná spíše ropuchu, je to vodní žába, která mezi ropuchy nepatří.

Kuňka obecná (Bombina bombina)

Foto by Marek_Szczepanek, wikipedia.org

Celý řád Anura je klasifikován do tří podřádů – Archaeobatrachia, který zahrnuje čtyři rody primitivních žab, Mesobatrachia, který obsahuje pět rodů evolučně vyspělejších žab a zdaleka nejpočetnějším podřádem je Neobatrachia, která obsahuje zbývajících 24 rodů „moderních“ žab. Celá klasifikace žab vychází z morfologických znaků, např. z počtu obratlů, nebo z morfologie pulců.

Vzhledem k obrovskému počtu druhů žab zde nelze vyjmenovat všechny. V České republice žije 13 druhů žab, kromě skokana hnědého jsou všechny zdejší žáby chráněny zákonem:

- kuňka obecná (Bombina bombina) – 5 cm velká, vodní žába. Ohrožený druh.

- kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) - 5 cm velká, vodní žába. Ohrožený druh

Foto by www.sqfp.info, flickr.com

- skokan hnědý (Rana temporaria) - 10 cm velká, vodní žába. Ve střední Evropě patří k nejhojnějším.

Foto by Laurent Lebois, flickr.com

- skokan zelený (Pelophylax esculentus) - 10 cm velká, vodní žába. Silně ohrožený druh.

Foto by Philippe_Boissel, flickr.com

- skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) - 5 cm velká, vodní žába. Silně ohrožený druh.

Foto by Piet Spaans, wikipedia.org

- skokan ostronosý (Rana arvalis) - 7 cm velká žába, obývá rašeliniště a vlhké louky. Kriticky ohrožený druh

- skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) - 12–16 cm velká, vodní žába. Kriticky ohrožený druh.

- skokan štíhlý (Rana dalmatina) - 7 cm velká žába, vyskytuje se v povodí řek, v lesích.

- ropucha obecná (Bufo bufo) - až 12 cm velká ropucha, jedna z nejhojnějších u nás, žije v nejrůznějších biotopech 

Foto by Laurent Lebois, flickr.com

- ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) - max. 8 cm velká ropucha.

- ropucha zelená (Bufo viridis) - max. 8 cm velká ropucha.

- rosnička zelená (Hyla arborea) - 4 cm velká žabka, obývá listnaté lesy. Silně ohrožený druh.

Foto by Frank.Vassen, flickr.com

- blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) - 6 cm velká žába.

To byly žáby žijící v České republice. Z dalších druhů si uveďme pár nejzajímavějších žab.

- rohatka brazilská (Ceratophrys cornuta) - až 20 cm velká žába, výskyt – Jižní Amerika 

Foto by maarten sepp, flickr.com

- listovnice červenooká (Agalychnis callidryas) - 7 cm velká žába, výskyt – Střední Amerika

Foto by ggallice, flickr.com

- hrabatka drsná (Pyxicephalus adspersus) - až 25 cm velká žába, výskyt – Střední a Jižní Afrika. Obývá savany. V období sucha bývá zahrabaná v zemi, kde dokáže přežít až několik let.

Foto by greaterumbrage, flickr.com

- drápatka vodní (Xenopus laevis) - 15 cm velká žába, výskyt – Afrika. Žije trvale ve vodě. Je velmi často chovanou žabou. Její chov není náročný.

Foto by Peter Halasz, wikipedia.org

- pralesnička batiková (Dendrobates auratus) - až 6 cm velká žabka, výskyt – Střední a Jižní Amerika. Často chovaná žabka. V přírodě jedovatá, v zajetí jedovatost ztrácí.

Foto by brian.gratwicke, flickr

Potrava

Naprostá většina žab se živí hmyzem, jinými členovci, či červy, některé větší druhy však požírají i jiné žáby, nebo menší obratlovce – drobné hlodavce, malé hady, dokonce i menší želvy.

Rozmnožování žab

Jakmile dosáhnou dospělé žáby pohlavní zralosti, shromáždí se v blízkosti vody, často u rybníka, nebo potoka, kde se samy narodily. Tento pud nutí žáby k migraci i na velkou vzdálenost, v obydlených oblastech je pro ně z tohoto důvodu velmi nebezpečný provoz na silnicích. Samci svým typickým voláním lákají samice, které jejich typický skřek přitahuje. Samotný akt páření žab probíhá tak, že samec uchopí samici pevně nohama, dokud samice neuvolní vajíčka. Ta pak samec pokryje spermiemi. Oplodněná vejce se časem zvětší a pokryjí ochranným povlakem. Obvykle jsou leskle hnědá, nebo černá. Tento mimotělní způsob páření je typický téměř pro všechny druhy žab, výjimkou jsou jen žáby z rodu Nymbaphrynoides, které jsou živorodé.

Bufo terrestris při páření

Foto by hunter-desportes, flickr.com

Většina žab se množí v období od konce podzimu do začátku jara. Nízká teplota vody (ideálně mezi 4 a 10 stupni Celsia) je pro pulce výhodná, neboť v chladnější vodě je vyšší koncentrace kyslíku, než ve vodě teplé. Ještě důležitější je ale to, že mladé žáby (pulci) mají po vylíhnutí k dispozici dostatek vhodné potravy.

Odrostlý pulec kuňky východní (bombina orientalis)

Foto by  Laurent Lebois, flickr.com

Jedovatost

Velká část žab má v kůži skrytéjedové žlázy, obzvláště jedovaté jsou pak žáby z čeledi Dendrobates a Phyllobates – jsou to malé, denní žabky, žijící ve Střední a Jižní Americe, které jsou zbarveny výraznými, velmi ostrými odstíny červené, žluté, nebo oranžové, případně jsou pruhované. Toto jejich zbarvení má dravce upozornit na to, že žába je jedovatá. Příkladem je jedovatá pralesnička strašná (Phyllobates terribilis), viz obrázek.

pralesnička strašná (Phyllobates terribilis)

Foto by  Tim Stadelmann, flickr.com

Zbarvení jedovatých druhů využívají i některé nejedovaté žabky, např. se to naučila ve stejné oblasti žijící žabka Lithodytes lineatus, která se snaží jedovatost napodobovat, přestože jedovatá není, viz obrázek.

Foto by Giovanni Alberto Chaves Portilla, wikipedia.org

Co se týče chemického složení žabích toxinů, jedná se většinou o složité dusíkaté sloučeniny, halucinogeny, neurotoxiny a další látky, které jsou pro lidskou kůži a sliznice silně dráždivé.

Chov žab

Žáby lze poměrně úspěšně chovat v domácích podmínkách, je však potřeba jim zajistit takové terárium, které daný druh vyžaduje. Podstatný je především způsob života vybrané žabky, její pohyblivost a požadavky na prostor. Jiné terárium potřebují pozemní druhy, jiné zase druhy stromové. Pro pozemní druhy je potřeba zajistit co největší plochu substrátu. Pro stromové žabky by terárium mělo být orientované na výšku s dostatkem větví, po nichž budou moci šplhat, vhodné je umístění živých rostlin. Některé druhy, jako třeba drápatka vodní, žijí trvale ve vodě. Vodní druhy žab potřebují dostatečně velkou vodní nádrž, kterou je nezbytné pečlivě čistit.

Terárium pro pralesničku batikouvou (dendrobates aureatus) - podobné terárium si u nás můžete objednat

Protože jsou žáby většinou denní tvorové, je nutné jim zajistit dostatek světla. Délku a intenzitu svícení je rovněž nutné přizpůsobit přirozeným podmínkám, z nichž chovaná žába pochází. Kromě světelného zdroje je vhodné přidat do terária i topný kámen, či kabel, který bude terárium vyhřívat.

Vlhkost v teráriu se udržuje pravidelným rosením a je důležitá zejména pro tropické druhy žab. Jako podklad je nejvhodnější rašelina, ale opět záleží na požadavcích konkrétního druhu. 

Při chovu žab je nutné počítat s jejich hlučností, některé druhy, zejména rosničky, skřehotají skutečně nahlas a především v noci, a jejich hlasitost může nezkušeného chovatele překvapit.

Rosnice sinná (Litoria caerulea) v teráriu

Foto by PG Palmer(AU), flickr.com

Nejčastěji chované žáby jsou kuňky, tropické žabky rodu dendrobates. Ne všechny druhy jsou lehce chovatelné, zejména rosničky a drápatky vyžadují již zkušeného chovatele. Začátečníkům lze doporučit například kuňku východní (bombina orientalis), drápatku vodní (Xenopus laevis), nebo rohatky.

Vodní terárium pro kuňku východní (Bombina orientalis)

Foto by Laurent Lebois, flickr.com

 

Zdroje:

[1] Anura. Encyclopedia Britannica [online]. 2012 [cit. 2012-10-03]. Dostupné z http://www.britannica.com/EBchecked/topic/29023/Anura
[2] Anura. Animal Diversity Web [online]. 2012 [cit. 2012-10-02]. Dostupné z http://animaldiversity.ummz.umich.edu/accounts/Anura/
[3] Anura. ZipcodeZoo.com [online]. 2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z http://zipcodezoo.com/Key/Animalia/Anura_Order.asp

Další sekce