Sklípkani

Říše: Animalia (živočišná), Kmen: Arthropoda (členovci) Třída:Arachnida (Pavoukovci), Řád: Araneae (Pavouci), Podřád: Mygalomorphae, Čeleď: Theraphosidae, Podčeleď: Ischnocolinae, Selenogyrinae, Theraphosinae, Avicularinae, Eumenophorinae, Stromatopelminae, Harpactirinae, Ornithoctoninae, Selenocosminae, Thrigmopoeinae

Na naší planetě žijí pavouci mnohem déle než lidé. První zástupci této skupiny živočichů se objevili zhruba před 395 miliony let. Dnes ve světě žije 35 000 druhů pavouků ve sto čeledích,a z toho 800 druhů spadá právě pod čeleď Theraphosidae. A právě tito pavouci(u nás tzv. sklípkani, v Americe se jim říká tarantule, v Německu zase Vogelspinnen) se stále častěji stávají objektem zájmu chovatelů a milovníků zvířat na celém světě.

Poecilotheria metallica

Foto: MLursus, wikipedia.org

Charakteristika sklípkanů

Sklípkany můžeme zařadit stejně jako ostatní pavouky a hmyz k bezobratlým živočichům. Ke sklípkanům se řadí všichni příslušníci čeledi Theraphosidae, která patří do podřádu Mygalomorphae, tedy sklípkanovití. Všichni náleží do řádu pavouků a tento řád spadá do kmene členovců.

První sklípkani žili před 250 – 300 miliony lety v karbonu. Fosilní nálezy z této doby dokazují, že mnoho těchto zástupců Chelicerata (klepítkatci) se podobají dnešním druhům. Dnes jsou tito velice zajímaví zástupci omezeni jen na několik druhů, které žijí v subtropických a tropických klimatických zónách jižní a západní Asie, Austrálie, Evropy a Jižní a Střední Ameriky a Afriky. V Evropě jsou rozšíření především v Portugalsku a Španělsku. Bohužel ani jeden druh nežije u nás. Schopnost sklípkanů trvale se přizpůsobovat měnícímu se okolí, je příčinou toho, že tato pavoučí fauna přežila až do dnešní doby.

Český název „sklípkan“ byl odvozen z důmyslných a často stavitelsky dokonalých podzemních chodeb, které si převážně zemní druhy často budují. Iluze sklípku je dokreslena přítomností dveří, které jsou díky pevnému a pružnému pavoučímu vláknu připevněny na jednom místě a jsou lehce ovladatelné. Někteří sklípkaní mají ve svém příbytku ještě jedny dveře, které slouží jako útočiště před úhlavním nepřítelem.

Anatomie sklípkanů

Tělo sklípkana můžeme rozdělit na dvě základní části: hlavohruď (cephalothorax), na níž je 6 párů končetin, a zadeček (abdomen), který není článkovaný. Obě tyto části jsou k sobě připojeny tenkou stopkou (petiolus). Hlavohruď nese na hřbetní straně kompaktní štít neboli karapax. Velmi nápadným útvarem je jamka neboli vtisk (fovea), který vybíhá dovnitř těla pevným trnem (apodema), sloužícím pro úpon mohutných svalů žaludku. V přední části karapaxu jsou drobné vyvýšeniny, kde se nachází 4 páry očí. Zorná pole těchto očí se překrývají a z toho důvodu sklípkan registruje zrakové podněty ve velmi širokém úhlu. Klepítka (chelicery) vznikly z prvního páru končetin, jsou dvoučlánková a otevírají se rovnoběžně s osou těla. V bazálním článku chelicery je umístěna jedová žláza. Všichni pavouci jsou jedovatí, ale pouze v nepatrné míře. Druhý pár končetin jsou makadla (pedipalpy), které mají podobu kráčivých noh.

Chelicery a tesáky

Foto: wikipedia.org

Životní prostředí sklípkanů

Sklípkani obývají nejrozmanitější životní prostředí od tropických deštných pralesů až po stepi a pouště. Podle toho, kde sklípkani žijí, je můžeme rozdělit na sklípkany stromové, zemní a podzemní.

a) Stromoví sklípkani – Existují druhy, které žijí na stromech. Žijí většinou v dutinách větví, mezi listy nebo v trychtýřovitých částech bromélií, které se neplní vodou. Jedná se např. o Avicularii minatrix, Stromatopelmu calceata, Avicularii versicolor atd.

Avicularia versicolor

Foto: Viki, wikipedia.org

b) Zemní sklípkani – žijí mezi kameny nebo kousky dřeva, v hrabance či v opuštěných děrách hlodavců. Mezi ně můžeme např. zařadit Haplopelmu schmidti, Lasiodoru parahybana, Phormictopuse cancerides a další.

Lasiodora parahybana

Foto: George Chernilevsky, wikipedia.org

c) Podzemní sklípkani – Tyto druhy si pomocí svých silných klepítek vyhrabávají vlastní nory, ve kterých posléze žijí. Jedná se např. o Theraphosu blondi, Brachypelmu smithi, Vitaliuse platyomma atd.

Brachypelma smithi

Foto: voir ci-dessous, wikipedia.org

Způsob života sklípkanů

Sklípkani loví po soumraku a během noci, kdy se vydávají za svou kořistí. Nepatří k pavoukům, kteří pro lov spřádají své sítě, ale k těm, kteří na svou kořist číhají. Po setmění se sklípkani přemístí k ústím děr a vystrčí své přední končetiny. Přítomnost blížícího se živočicha vycítí prostřednictvím svých speciálních smyslových orgánů. Pokud je oběť dostatečně blízko, zakousne se sklípkan do jejího těla, přičemž současně vniká do zvířete jed a trávící enzymy. S uloveným živočichem mezi klepítky se sklípkan stahuje zpět do svého příbytku, kde ho v klidu stráví.

Chování sklípkanů při lovu potravy a jejich jedovatost

Každý ze sklípkanů disponuje jedem, který slouží k obraně a lovu. Jed se u jednotlivých rodů liší složením a účinkem na různé skupiny živočichů. Existují dva způsoby kontaktu s jedem sklípkanů. První způsob je přímé pokousání sklípkanem a druhý způsob je uvolnění žahavých chloupků.

a) Uvolnění žahavých chloupků - Chloupky nacházející se na zadečku se při vyrušení mechanicky uvolní třením zadní nohy o jeho povrch. Tyto drobné a jemné chloupky se pak vznášejí nad sklípkanem a mohou se zabodávat do kůže a sliznice. Mají schopnost velmi dobře pronikat do tkání. Tento způsob obrany je typický pro americké sklípkany z rodu Acanthopelma, Acanthoscurria, Apachepelma, Aphonopelma, Brachypelma, Brachypelmides, Chromatopelma, Citharacanthus, atd.

b) Přímé pokousání – Tento způsob obrany používají sklípkani z rodu Grammostola.

Potrava sklípkanů v přírodě

Sklípkani se ve volné přírodě živí rozličnou potravou, neboť velmi záleží na biotopu, kde žijí. Obecně se živí různými druhy cvrčků, sarančat, švábů a jiným hmyzem. V jejich jídelníčku však nechybí i větší živočichové jako např. štíři, stonožky, ještěrky atd. Velké druhy sklípkanů se živí myšími holaty a někdy jsou schopni zvládnout i dospělou myš, ale s tím souvisí i určité riziko pokousání či poškrábání sklípkana myší. Například rod Grammostola se specializuje na lov hadích mláďat a někteří stromoví sklípkani se živí malými druhy ptáků, které vybírají z hnízd.

Růst sklípkanů

Sklípkani rostou v pravidelných růstových skocích. Jelikož jim chitinový krunýř nedovoluje růst, musejí se v určitých časových intervalech svlékat. Svlékání je ovlivněno hormony. Mláďata sklípkanů se svlékají po 2 – 4 týdnech, starší jedinci po 2 – 3 měsících, dospělé samice se svlékají pouze jednou za rok. Dospělí samci sklípkanů se nesvlékají vůbec. Svlékání sklípkanů je období, které je považováno za nejnebezpečnější v jeho životě. Je-li při svlékání vyrušen, může se celý proces zastavit a sklípkan zůstane ve staré kůži a zahyne. Po svleku je sklípkan zbarven do své původní krásy. Obnoveno je také osrstění těla. Sklípkani mají obdivuhodné regenerační schopnosti.

Poecilotheria rufilata

Foto: B a y L e e ' s, wikipedia.org

Rozmnožování sklípkanů

Šest až osm týdnů po dospělostním svlékání začíná období páření. Nejdříve se však musí naplnit spermatem obě bulby na koncích makadel. To je v okamžiku, kdy sklípkan na vhodném místě utká tzv. semennou síť. Nejprve pokryje dno hustou pavučinou, která slouží samici sklípkana jako podložka. Další síť umístí zhruba 2 – 4 cm nad semennou síť vodorovně se dnem. Poté leží na zádech a z genitální oblasti zadečku vypouští kapky spermatu na spodní stranu horní pavučiny. Posléze přiloží sternum na kapky spermatu a pumpováním nasává sperma do bulbů. Nakonec přetrhne nepotřebnou semennou síť a z větší části ji pozře a tzn., že je připraven k oplodnění samice.

Posléze následuje namlouvání a páření. Při namlouvání samci sklípkanů vydávají střídavé rytmické signály, na které samice sklípkana odpovídá. Jakmile se samec dostane do bezprostřední blízkosti samice, změní své chování. Bzučením a klepáním makadel a předních končetin zkouší na sebe obrátit pozornost, přitom zasahuje půdu před samicí ale taky její tělo. Samec opatrně vsune přední nohy mezi chelicery samice a zaklíní se, čímž dodržuje bezpečnou vzdálenost. V čelním postavení se dotýká nejprve sterna a později oblasti genitálu samice. Pokud je samice připravena k páření, klesne dozadu a samec může zasunout konce bulbů do semenných váčků. Po skončení kopulace (trvá zhruba 30 vteřin – 30 minut) se samice buďto probere ze strnulosti a je velice agresivní, nebo samec uprchne a samice zůstane ležet. Ke kanibalismu dochází nejčastěji, až samec zestárne. Po 5-6 svléknutí ztrácí samec schopnost vysílat signály k samici sklípkana. Buďto samec skončí jako potrava samice nebo zahyne. Po posledním dospělostním svlékání se samec sklípkana dožívá již max. 1 roku.

Samice sklípkana vytváří kokon, ve kterém bývá okolo 200 vajíček zhruba dva až tři měsíce po oplození. Inkubace pak trvá 6 - 9 týdnů. Posléze se vylíhnou mláďata, která jsou zbarvená zcela odlišně než dospělí a také obývají odlišné prostředí (zdržují se na nízkých rostlinách v blízkosti vody).

Chov sklípkanů v zajetí

Chov sklípkanů v zajetí se stal v posledních letech velice vyhledávaným. V porevolučních dobách tento chov začal pronikat do stále více domácnosti a částečně vytlačil jiné tradiční chovy exotických zvířat. Tento zvýšený zájem o chov sklípkanů vedl na mnoha místech k drancování jejich původní domoviny. První sklípkani se k nám dostali přímo z domoviny nebo byli dováženi z okolních států, jako je např. Německo, Maďarsko či Rakousko atd. Již v 90. letech 19. století se v Německu konaly tradiční chovatelské burzy, na kterých se prodávaly i různé druhy sklípkanů. Po roku 1989 se chov bezobratlých živočichů
u nás a v okolních zemích rozrostl.

Terária pro sklípkany

Dříve než chovatel začne chovat sklípkany, je dobré, aby se důkladně seznámil s druhem sklípkana, který chce chovat, a podle toho také koupil a přizpůsobil terárium. Pro začínající chovatele jsou vhodné neagresivní druhy sklípkanů jako např. druhy rodu Brachypelma, Grammostola nebo Avicularia. Terária pro sklípkany by měly být celolepené, které mají v horní části vlepený široký pruh drátěného pletiva na větrání a vpředu otevírání na pant a magnet. Z praktických důvodů by měl být vpředu necháván vyšší práh, aby při otevírání dvířek nevypadával substrát a nesypalo se krmivo. Starší akvária přikryté dřevěným rámem s pletivem nejsou pro chov sklípkanů příliš vhodné, neboť se v nich nedá udržovat potřebná vlhkost a zvyšuje se možnost útěku. V teráriu pro sklípkana by měl být umístěn teploměr, mělká napáječka vody, nějaké kamínky, různé umělohmotné dózy s uzávěry, živé rostliny atd. Neměli bychom tam umísťovat nějaké ostré a špičaté předměty, květinářskou zeminu, korkové výrobky a další.

Podle chovaných druhů sklípkanů rozlišujeme tři nejběžnější typy terária:

1) Terárium typu A pro stromové sklípkany – Toto terárium by mělo být dostatečně vysoké. Základna terária pro stromové sklípkany by měla být o rozměrech 20 x 20 cm (doporučeno je však délka 20 x 30 cm) a výška o rozměrech 30 – 40 cm (nesmí být pod 20 cm). V dostatečně vysokém teráriu si sklípkan nalezne takové místo, které mu vyhovuje a je tam přiměřená vlhkost vzduchu, a zde si vytvoří hnízdo. Podkladem stromového terária je dostatečná vrstva rašeliny nebo lignocelu. Čím je tato vrstva vyšší, tím je to lepší, neboť je tam zajištěna dostatečná vlhkost. Podklad by měl být udržován stále vlhký. Boční a zadní stěny je vhodné pokrýt např. kůrou korkového dubu, různými větvemi, které slouží jako stavební prvek pavučinového hnízda. Je vhodné do terária zasadit nějaké rostliny jako např. Scindapsus, Syngonium, Ficus repens atd., které slouží nejen jako ozdoba terária ale také pro konstrukci hnízda. V teráriu pro stromové sklípkany by měla být udržována vzdušná vlhkost v rozmezí od 60 – 90%. Teplota by se měla pohybovat okolo 22 až 30°C. Vše záleží na konkrétním druhu či rodu sklípkana, který chováme. Tento typ terária je optimální např. pro chov rodů Avicularia, Pachistopelma, Stromatopelma atd. 

2) Terárium typu B pro zemní sklípkany – terárium pro zemní sklípkany nemá velké nároky na výšku, ale především je velmi důležitá základna. Pro menší sklípkany postačí rozměr terária 20x20x20 cm, pro velké druhy je potřeba terárium o velikosti 40x30x40 cm. Výška terária by neměla překročit 30 cm. Jako podklad terária tvoří co nejvyšší vrstva rašeliny nebo lignocelu, můžeme ale také použít běžnou zeminu. Část terária či nějaký koutek by měl být vlhčejší. Jako úkryty zemních sklípkanů poslouží kousky kůry či skořápky kokosových ořechů, dále můžeme terárium ozdobit rostlinami. Velké druhy sklípkanů dokážou terária přeorganizovat dle svých vlastních představ. Terárium musí být vždy vybavené napáječkou vody. Vzdušná vlhkost v těchto teráriích není tak zdaleka důležitá, optimální je kolem 50 – 90%, záleží však na chovaném druhu sklípkana. Teplota by měla být udržována v rozmezí 25 – 30 °C, u pouštních druhů může být nižší tak okolo 18 °C. Tento typ terária se používá pro chov rodů Acanthoscurria, Brachypelma, Ceratogyrus, Haplopelma atd.

3) Terárium typu C pro podzemní druhy – Terárium může být vysoké celoskleněné opatřené těsným pasujícím víkem. Jako základnu tvoří rašelina, na které je lesní hrabanka nebo kusy kůry, suché listy, krátké klacky atd. Mělo by být zhruba 20 – 40 cm vysoké. Je dobré zakrýt podzemní část bočních stěn terária papírem, neboť si sklípkan často vyhloubí noru při stěně terária a lze jej pozorovat i pod zemí. Terárium je nejvhodnější pro druhy, které na povrch vystupují jen zřídka a budují si své sklípky s dveřmi, neboť tito sklípkani jsou zvyklí žít ve specifickém vlhkostním a teplotním klimatu, které jim může poskytnout pouze podzemní nora. Tato terária jsou vhodná pro rody sklípkanů Hysterocrates, Haplopelma, Ornithoctonus, Cithiraschiuse a další.

Péče o sklípkany v teráriích

Pavouci jsou velmi nenároční živočichové, ale to neznamená, že je můžeme zanedbávat. Terárium se sklípkanem by mělo být podrobeno každodenní kontrole. Každé dva dny je potřeba vyměnit vodu. U sklípkanů z tropických vlhkých oblastí je potřeba zkontrolovat vlhkost podkladu a v případě potřeby ji upravit rosením nebo dolitím. Jednou během 7 - 14 dnů je potřeba odstranit výkaly a pavučiny. K tomu nepoužíváme žádné chemické prostředky, jen čistou teplou vodu. Dále je potřeba odstranit zbytky potravy, které sklípkani ukládají zpravidla na jedno místo. V případě potřeby je vhodné odříznou i přerostlé rostliny. Každý chovatel by si měl vést záznamy o svlékání, páření či poranění sklípkanů. Celé terárium je vhodné vždy jednou do roka vyčistit.

Potrava sklípkanů v teráriích

Sklípkani mají oproti jiným živočichům výhodu, že nepotřebují dostávat potravu velmi často. Na našem trhu existuje rozmanitý výběr různého hmyzu či malých hlodavců, které jsou pro sklípkany velmi ideální. Mláďata sklípkanů můžeme krmit např. mikrocvrčky, které jim podáváme v kratších intervalech. Odrostlejší a dospělé sklípkany můžeme nakrmit jednou za tři až čtyři dny většími cvrčky, sarančaty. Velkým sklípkanům můžeme podat i myší holátko. Můžeme podat i moučné červy, ale ty se nedoporučují, neboť se zahrabávají do substrátu. Je velmi důležité, abychom sklípkany nepřekrmovali, neboť by se mohlo stát, že při pádu jim praskne zadeček. Sklípkani by měli mít v teráriu neustále k dispozici napáječku s čerstvou vodou. Menším sklípkanům je dobré dát do misky kamínky, aby se neutopili. Nejmenším sklípkanům stačí orosit stěny terária nebo krabičky, ve kterých jsou umístěni.

Avicularia versicolor jí švába

Foto: wikipedia.org

Rozmnožování sklípkanů v teráriích

K rozmnožování je potřeba, abychom měli v teráriu dospělého samce a samici. Dospělého samce lze poznat podle vnějších znaků, jako jsou bulby na konci makadel. Samice je schopná páření pouze nějaký čas po svleku. Oba dva aktéři musí být před pářením nakrmeni. Chovatelé samce sklípkana stejného druhu dávají do terária k samici, nebo naopak či oba dva umístí do tzv. pářecího terária. Je nutné dát k sobě samce a samici stejného druhu,
neboť každý druh používá své specifické signály, pachy a předehry, jako např. dupání či syčení atd. Po předehře dochází k samotnému aktu páření, kdy samec sklípkana po nadzvednutí nohou samice zasune svůj embolus do pohlavního otvoru samice a vypustí tam své sperma.

Haplopelma lividum - páření

Foto: Flamesbane, wikipedia.org

Několik týdnů po páření se většinou samice zahrabe nebo zapřede do úkrytu či substrátu, kde začne vytvářet kokon. Kokon vytvoří zhruba za 4 – 8 týdnů, ale může to trvat i měsíc či jeden rok. Doba je závislá na podmínkách, ve kterých sklípkana chováme, ale také na druhu či rodu. Počet vajíček v kokonu je závislé na stáří samice a taktéž na druhu sklípkana a může jich tam být 20 nebo i klidně 1000 kusů. Zemní sklípkani mají více vajíček v kokonu než sklípkani stromoví. Samice některých druhů nosí kokon v podobě nepravidelné koule neustále při sobě, některé druhy a rody kokon zapředou do pavučiny, kterou zapřádají terárium. Některé samice jsou schopny zničit svůj kokon, a v tomto případě je bezpečnější jej od ní odebrat. V kokonu probíhají postupné změny. Z vajíček se postupně líhnou nymfy (pralarvy), z nich se posléze vyvinou larvy. Tyto larvy již mají podobu pavouka a jsou schopné lovit. Při větším počtů sklípkaních mláďat je vhodné je nechat pohromadě a pak je po určitém čase oddělit a zredukovat si chov na určitý počet sklípkanů.

 

Zdroje:

KLAAS, Peter. Vogelspinnen im Terrarium: Lebensweise, Haltung und Zucht. Stuttgart: Ulmer, 1989. ISBN 38-001-7933-4.

KLÁTIL, Lubomír. Sklípkani: krasavci s chlupatýma nohama. 2., rozš. vyd. Zlín: Kabourek, 1998, 88 s. ISBN 80-901-4665-1.

KOVAŘÍK, František. Chov sklípkanů. Madagaskar, 2001, 107 s. ISBN 8086068293.

KOVAŘÍK, František. Sklípkani. Vyd. 1. Jihlava: Madagaskar, 1998, 119 s.
ISBN 80-860-6808-0.

WIRTH, Volker von. Sklípkani: rady odborníků pro výběr a koupi, péči a krmení. Čes. vyd. 1. Překlad Igor Záruba. Ilustrace György Jankovics. Praha: Jan Vašut, 1998, 62 s. Jak na to (Jan Vašut). ISBN 80-723-6002-7.

POKORNÝ, Zbyněk. Sklípkani a jejich chov. [online]. [cit. 2012-09-11]. Dostupné z: http://teraristika.chovzvirat.com/clanky/sklipkani-a-jejich-chov.html

BIRDSPIDERS.com: Rick C. West - Arachnologist [online]. [cit. 2012-09-12]. Dostupné z: http://www.birdspiders.com/gallery/index.php/Tarantulas




 



 

Další sekce