Scinkovití

Tilikva žlutočerná (Tiliqua nigrolutea)

Říše: Živočichové (Animalia), Kmen: Strunatci (Chordata), Podkmen: Obratlovci (Vertebrata), Třída: Plazi (Reptilia), Podtřída: Lepidosauria, Řád: Šupinatí (Squamata), Podřád: Ještěři (Sauria), Čeleď: Scinkovití (Scincidae)

Charakteristika a výskyt

Scinkové (čeleď Scincidae) jsou druhově velmi rozmanití ještěři - s přibližně 1200 popsanými druhy jsou na druhém místě za čeledí gekonovití (Gekkonidae). Vyskytují se v nejrůznějších lokalitách po celém světě, výjimkou jsou jen velmi studené severské a polární oblasti – v závislosti na druhu lze scinky nalézt všude: od pouští, přes travnaté a lesnaté porosty, až po horské oblasti, nejčastěji ale v tropických a subtropických částech Ameriky, Austrálie, Asie, Afriky i jižní Evropy. Pouze malý počet druhů scinků je ohrožených. Scinkové většinou žijí v norách (většina druhů je pozemních, nebo hrabavých), existují však i druhy stromové, či dokonce vodní. Pouštní druhy, jako např. Plestiodon egregius, tráví většinu života zahrabané v písku.

Scink hrabavý (Plestiodon egregius)

Foto by Lupo, wikipedia.org

Scinkové jsou většinou aktivní ve dne, rádi se sluní na kamenech, či kmenech stromů, nicméně se jedná o velmi plachá zvířata, které není snadné zahlédnout.

Anatomie scinků

Vzhledově se scinkové od ostatních ještěrů poněkud liší – většina druhů totiž nemá výrazný krk, má relativně krátké končetiny a existuje dokonce několik rodů, např. rod Typhlosaurus, jehož zástupci nemají nohy vůbec a podobají se spíše hadům, než ještěrkám. Většina scinků má dlouhý, úzký ocas, který dokáží upustit v případě ohrožení dravcem. Ztracenou část ocasu pak umí ještěr regenerovat, byť nedokonale. Tělo scinků je válcovité, hladké a lesklé, jazyk je mírně rozeklaný, podobně jako u hadů. 

Obecně se scinkové vyskytují v průměrné velikosti cca 25 cm, jsou však i menší druhy, např. Scincella lateralis, který dorůstá pouhých 7 – 14 cm (viz obrázek.

Scincella lateralis

Foto by Feller Patrick, flickr.com

Na Šalamounových ostrovech se zase vyskytuje nadprůměrně velký druh - scink šalamounský (Corucia zebrata), který patří k největším a dorůstá až 65 cm délky, viz obrázek.

Scink šalamounský (Corucia zebrata)

Foto by dpape, flickr.com

Druhy scinků

Čeleď scinkovití (Scincidae) zahrnuje přes tisícovku druhů scinků, mezi ty známější patří například:

•    Scink šestipruhý (Chalcides sexlineatus) – zhruba 17 cm dlouhý, vejcoživorodý druh, často chován v zajetí. Výskyt – pouze ostrov Gran Canaria.

Foto by HTO, wikipedia.org

•    Scink dlouhonohý někdy také nazýván scink Schneiderův (Eumeces schneideri) – robustní, až 4c5 cm dlouhý scink, nenáročný druh, vhodný i pro začátečníky. Výskyt – Asie, Afrika. 

Foto by Dûrzan Cîrano, wikipedia.org

•    Scink alžírský (Eumeces algeriensis) – až 40 cm dlouhý, v zajetí často chovaný, ochočitelný druh. Výskyt – Alžírsko, Maroko. 

•    Mabuja obecná (Mabuya mabouya) – leskle bronzový scink, žijící na některých ostrovech v Karibiku

Foto by mostevens, flickr.com

•   Tilikva žlutočerná (Tiliqua nigrolutea) – scink zvláštní svým silným modrým jazykem, dlouhý až 50 cm, všežravý, v zajetí chovatelný druh. Výskyt – Austrálie. 

Foto by JJ Harrison, wikipedia.org

•    Tropidophorus grayi – vodní druh, loví hmyz a drobné rybky. Dorůstá až 25 cm, živorodý. Výskyt – Filipíny.

•    Scink obecný (Scincus scincus) – pouštní scink, v písku jakoby „plave“. Hmyzožravý, chován v zajetí, ale obtížně se zde rozmnožuje. Výskyt – Afrika.

Foto by Wilfried Berns, wikipedia.org

Potrava scinků

Scinkové jsou masožraví a živí se především hmyzem. Jejich typickou kořistí se stávají mouchy, cvrčci, kobylky, brouci a housenky. Některé druhy se živí i žížalami, stonožkami, případně hlemýždi, jinými drobnými ještěry, nebo i malými hlodavci. Některé druhy scinků však mají stravu pestřejší, kombinují lov hmyzu a rostlinnou potravu. Takové druhy jsou častěji chovány v teráriu a vhodný poměr krmení je pak 60 % rostlinné složky (zelenina, listí, ovoce) a 40 % masité složky (hmyz, hlodavci).

Rozmnožování scinků

K páření scinků dochází po zimním spánku, březost samice trvá zhruba 7 týdnů. U scinků existují v závislosti na konkrétním druhu dva způsoby rozmnožování – zhruba polovina druhů klade vejce (např. scink dlouhonohý - Eumeces schneideri), polovina druhů je živorodá (např. scink alžírskýEumeces algeriensis).

Chov scinků v teráriu

Scinkové nejsou vzhledem ke své plachosti chovateli vyhledáváni tak, jako třeba chameleoni. V teráriu se scinkové většinou skrývají. Přesto je lze poměrně bez problémů držet v domácích podmínkách a jsou vhodní i pro teraristy – začátečníky. Nejsou agresivní (s výjimkou samců k sobě navzájem), dokonce je lze umístit v jednom teráriu spolu s jinými, méně bojácnými ještěry. V takovém případě však musí být terárium dostatečně velké, aby měli všichni dostatek životního prostoru.

Ideální je chovat scinky v párech. Přibližné rozměry terária pro dva jedince jsou pak cca 100x200x50 cm, přičemž pomůckou k stanovení jeho správných rozměrů je pravidlo, že terárium by mělo být na délku zhruba pětkrát delší, než je délka chovaného ještěra. Terárium pro scinky musí být vybavené dostatečně velkou vrstvou substrátu, v závislosti na druhu buď zeminy, rašeliny, či písku – scinkové se totiž rádi zahrabávají. Některé druhy scinků často šplhají, např. scinkové rodu Mabuya, ti pak ocení větve a terásky na zadní straně terária. V každém případě je nutná nádržka s čistou vodou.

Teplota v teráriu pro scinky by se měla pohybovat mezi 25 – 30 °C s nočním poklesem o zhruba 8 °C. Scink by měl mít možnost se vyhřívat, nejlepší je UV, případně obyčejná žárovka, vhodný je i topný kámen, či kabel v podlaze. Menší druhy scinků se krmí hmyzem, větším druhům lze předložit i myší holata. Stravu lze některým druhům doplnit vařenými vejci, případně ovocem. Rozmnožování není v zajetí příliš časté, před pářením je nutné scinky stimulovat zimováním. Jedním z nejčastěji chovaných druhů je například scink dlouhonohý - Eumeces schneideri.

 

Zdroje:

[1]    Scincidae. ZipcodeZOO.com [online]. 2012 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z http://zipcodezoo.com/Key/Animalia/Scincidae_Family.asp