Hadi

Krajta zelená

Říše: Živočichové (Animalia), Kmen: Strunatci (Chordata), Podkmen: Obratlovci (Vertebrata), Třída: Plazi (Reptilia), Podtřída: Lepidosauria, Řád: Šupinatí (Squamata), Podřád: Hadi (Serpentes)

Charakteristika a výskyt

Hadi (Serpentes) jsou velmi různorodou skupinou řádu šupinatých (Squamata) – je popsáno 456 rodů a na 2900 jednotlivých druhů hadů. Stejně jako jiní příslušníci tohoto řádu, jsou i hadi ektotermní, tzn., že jejich tělesná teplota závisí na teplotě okolí. Většina hadů, žijících v chladnějších oblastech severní polokoule, v zimních měsících přezimuje, k páření pak dochází většinou na jaře. Hadi se nachází na každém kontinentu, s výjimkou Antarktidy a některých dalších polárních oblastí. Většina druhů hadů je nejedovatých, svou kořist zabíjí buď sevřením a udušením, případně ji polykají ještě živou. Hadi, kteří jed mají, jej používají spíše k lovu, než k sebeobraně - v případě nebezpečí volí každý, i jedovatý had, v první řadě možnost útěku.

Anatomie hada

Hadi mají dlouhé, štíhlé tělo a dlouhý ocas, který nelze od těla jednoznačně odlišit. Vyskytují se v různých velikostech, nejmenší had na světě, Leptotyphlops carlae, měří pouhých 10 cm, nejvíce naopak dorůstá obří krajta mřížkovaná (Python reticulatus) s bezmála 10 metry délky.

Nejmenší had na světě Leptotyphlops carlae

Foto by Blair Hedges, wikipedia.org

Největší had na světě krajta mřížkovaná (Python reticulatus)

Foto by Kevin Rodriuez Ortiz, flickr.com

Pro hady je typické především to, že nemají končetiny, ale tento jejich nedostatek jim nezabraňuje být jedním z nejimpozantnějších a nejzajímavějších masožravých predátorů. Končetiny nejsou to jediné, co hadům chybí - nemají oční víčka, ani viditelné uši a většina druhů hadů má jen jednu funkční plíci (důvodem je úspora místa pro další orgány). Žaludek hadů je protáhlý a střeva jsou daleko méně stočená, než je tomu u jiných plazů. Za zmínku stojí i páteř, tvořená často stovkami obratlů. Ty jsou volně spojeny a umožňují hadovi velkou flexibilitu pohybu. Had je tak velmi obratný a jen díky konstrukci své páteře dokáže tělo stočit do mnoha těsných smyček.

Lebka a čelist je u mnoha druhů tvořena větším množstvím kloubů, což jim umožňuje spolknout kořist daleko větší, než je průměr hlavy v klidovém stavu. Při polykání velké kořisti dokáží hadi své úzké tělo přizpůsobit - vnitřní orgány „odsunou“ na stranu, aby kořist prošla až do žaludku. U některých druhů hadů (především u krajt a hroznýšů) zůstal zachován pozůstatek končetin – zakrnělé kostěné výrůstky na pánvi.  

Ačkoliv působí hadi slizkým dojmem, kůže hadů je suchá a hladká. Během růstu a pak i v dospělosti se hadi svlékají (kůže se neobměňuje průběžně). Pod starou vrstvou se vytvoří kůže nová a vnější vrstvu had svlékne. Vypadá to pak, jako by svou pokožku obrátil naruby. Mláďata se svlékají častěji, než dospělí jedinci, tento proces však probíhá i tehdy, když had doroste své dospělé délky – svlékání hadů se opakuje po celý život. Účelem je nejen náhrada staré a opotřebované kůže, ale had se tak zbavuje i parazitů, jako jsou roztoči, nebo klíšťata. Před svlékáním had nějakou dobu nežere a často se skrývá. Kůže pak vyschne, zesvětlá, oči se zakalí a během krátké doby had ze své staré kůže „vyleze“. Při svlékání mu pomáhá tření těla o drsný povrch, v ideálním případě se podaří kůži svléknout v jednom kuse, bez potrhání. Svlékání se u dospělých hadů opakuje jednou, až dvakrát za rok.

Jak had vnímá?

Hadi své okolí vnímají několika smysly. Kvalita zraku se u jednotlivých druhů značně liší, obecně dokáže had rozlišit světlo a tmu, většinou vidí pohyb. Vidění však většinou není příliš ostré. Platí, že zrak je nejlepší u stromových druhů, u zemních a v podzemí žijících hadů je vyvinut nejhůře. 

Ke sledování kořisti používají hadi daleko častěji svůj čich. Čichové vjemy vnímají svým rozeklaným jazykem (jeho kmitáním sbírají ve vzduchu pachové částice) v kombinaci s tzv. Jacobsonovým orgánem (umístěným na horním patře tlamy).

Jazyk hroznýše královského (Boa constrictor)

Foto by wwarby, flickr.com

Hadi tak jsou schopni rozeznat nejen přítomnost kořisti, ale i její přesnou pozici a směr pohybu. Ve vodě žijící hadi, např. anakonda velká (Eunectes murinus), používají jazyk úplně stejně, jako hadi suchozemští.

Anakonda velká (Eunectes murinus)

Foto by B a y L e e ´s 8 Legged Art, flickr.com  

Dalším smyslovým orgánem hadů je jejich tělo. Hadi jsou velmi citliví na vibrace a tím, že jsou celým tělem v přímém kontaktu se zemí, cítí ostatní zvířata, která se k nim blíží. Určité druhy hadů, např. chřestýšovci, krajty a někteří hroznýši, mají infračervené receptory v rýhách mezi nosními dírkami a nad horním rtem, které jim umožňují „vidět“ teplo, které vydává jejich kořist, či případný predátor.

Druhy hadů

Hadi se v rámci 27 čeledí (Acrochordidae, Aniliidae, Anomalepidae, Anomalophiidae, Anomochilidae, Archaeophiidae, Atractaspididae, Boidae, Bolyeridae, Bolyeriidae, Colubridae, Cylindrophiidae, Dinilysiidae, Elapidae, Leptotyphlopidae, Loxocemidae, Madtsoiidae, Nigeropheidae, Pachyophiidae, Palaeophiidae, Pythonidae, Simoliophiidae, Tropidophiidae, Typhlopidae, Uropoltidae, Viperidae a Xenopoltidae) dělí do 456 rodů, a dále je popsáno cca 2900 jednotlivých druhů hadů.

Z jedovatých druhů patří ke známějším např.:

•    Vipera berus (zmije obecná) – 1 metr dlouhý, jedovatý had, patří k nejrozšířenějším na světě.

Foto by motnworb, flickr.com

Bitis arietans (zmije útočná) – až 2 metry dlouhá, velmi agresivní, smrtelně jedovatý had. Výskyt – Afrika.

Foto by Johannes van Rooyen, wikipedia.org

Vipera ammodytes (zmije růžkatá) – 1 metr dlouhý, smrtelně jedovatý had. Výskyt – jižní Evropa, Balkán.

Foto by Johannes van Rooyen, wikipedia.org

•    Crotalus adamanteus (chřestýš diamantový, neboli kostkovaný) – až 2,5 metru dlouhý had, největší druh chřestýše, jedovatý. Výskyt – severní Amerika.

Foto by sdbeazley, flickr.com

•    Naja naja (kobra indická) – 1 metr dlouhý, velmi jedovatý had, uštknutí je bez séra pro člověka smrtelné. Známá jako „brejlovec“. Výskyt – Indie. 

Foto by Gopal Venkatesan, flickr.com

•    Oxyuranus microlepitodus (taipan útočný) – až 3 metry dlouhý. Jeden z nejjedovatějších hadů na světě, bez séra znamená uštknutí jistou smrt. Výskyt – Austrálie.

Foto by XLerate, wikipedia.org

Mezi známé škrtiče patří:

Python regius (krajta královská) – 1,5 metru dlouhý, krásně zbarvený, neagresivní had. V zajetí velmi oblíbený chovanec. Výskyt – Afrika.

Foto by brian.gratwicke, flickr.com

•    Python reticulatus (krajta mřížkovaná) – v maximech až 10 metrů dlouhý had, jeden z největších na světě. Výskyt – jihovýchodní Asie, Indonésie a Filipíny.

Foto by Nori Almeida, flickr.com

Morelia viridis (krajta zelená) – 1,5 metru dlouhý had, zeleně zbarvený, v zajetí chovatelný. Výskyt – Austrálie, Nová Guinea.

Foto by belgianchocolate, flickr.com

•    Eunectes murinus (anakonda velká) – 10 metrů dlouhý had, nejtěžší na světě – může vážit až 300 kg. Pro člověka velmi nebezpečný. Výskyt – Brazílie, Kolumbie, Peru, Venezuela a další.

Foto by Cristóbal Alvarado Minio, flickr.com

•    Boa constrictor (hroznýš královský) – 3 metry dlouhý had, v zajetí poměrně často chovaný druh, snadno se rozmnožuje. Výskyt – Amerika.

Foto by Department of Sustainability & Environment, flickr.com

Mezi často chované hady pak patří také:

•    Elaphe guttata (užovka červená) – 1,5 metru dlouhý had, neagresivní, jeden z nejčastěji chovaných v zajetí. Výskyt – Amerika.

Foto by TheReptilarium, flickr.com

•    Lampropeltis triangulum (korálovka sedlatá) – 1 metr dlouhý, pestře zbarvený užovkovitý had, snadno a často chovaný. Výskyt – Amerika.

Foto by Allie Caulfield, flickr.com

Potrava hadů

Všichni hadi jsou čistě masožraví. Jejich kořistí se stávají jiná zvířata, konkrétní druhy a velikost kořisti závisí na velikosti, druhu a způsobu života daného hada. Obecně to mohou být ještěrky, jiní hadi, drobní savci, ptáci, vejce, ryby, plži, nebo i hmyz. Vzhledem k tomu, že hadi nedokážou svou kořist rozkousat, ani roztrhat na menší kousky, polykají ji v celku. Proto má právě velikost hada zásadní vliv na to, jakou kořist si vybírá – menší hadi volí menší kořist, velké druhy hadů si mohou dovolit sežrat i antilopu.

Krajta písmenková (Python sebae), škrtící a požírající mladou antilopu 

Foto by timo2000, flickr.com

Foto by Alex Griffiths, wikipedia.org

Foto by timo2000, flickr.com

Při polykání kořisti je naprosto zásadní konstrukce spodní čelisti, která je flexibilní a je rozdělena na dvě volné poloviny. V lebce jsou dále četné klouby, díky nimž had otevře tlamu dostatečně na to, aby dokázal polknout tvora v průměru mnohem většího, než je on sám. Příkladem jsou např. hadi z rodu Dasypeltis (vejcožrouti), kteří spolknou i vejce, které je několikanásobně větší, než jejich hlava. Tito hadi sice nemají žádné zuby, ale na vnitřním okraji tlamy mají kostěné výběžky, jimiž skořápku po spolknutí proříznou.

Vejcožrout africký (Dasypeltis scabra)

Foto by Mond76, wikipedia.org

Během trávení hadi většinou odpočívají na teplém klidném místě a veškerou svou energii investují do trávicího procesu. Proto, pokud jsou v této době vyrušeni, svou kořist vyvrhnout, aby byli schopni uniknout nebezpečí. Had stráví z kořisti téměř vše, pouze chlupy, peří a drápy vyloučí.

Rozmnožování hadů 

Hadi se rozmnožují pohlavním způsobem, klasickým vnitřním oplodněním. Samec hada má v ocase uložen párový orgán, tzv. hemipenis, který je při páření zaveden do kloaky samice. Samice pak snáší vejce, inkubace není dlouhá a brzy se líhnou mláďata. Samice zpravidla vejce nehlídá, výjimkou jsou některé krajty, které vajíčka obtočí svým tělem a chrání je, dokud se nevylíhnou.

Krajta tygrovitá (Python morulus) s vejci 

Foto by Ryan Somma, flickr.com

Jedovatost hadů

Většina hadů je nejedovatých, přesto existuje řada těch, jejichž jed je natolik silný, aby způsobil velké zdravotní komplikace, případně i smrt člověka. Primárně však nepoužívají hadi jed k sebeobraně, nýbrž k znehybnění, či zabití jejich kořisti, navíc jsou jedem poškozeny tkáně a had pak kořist snáze stráví. Hadí jed je složitou směsí bílkovin a je uložen v jedových žlázách na zadní části hlavy. Odtud je jed jedovým kanálkem sveden do zubů v horní čelisti. Většinou se jedná o směs neurotoxinů (útočících na nervový systém), hemotoxinů (napadajících oběhový systém), cytotoxinů a mnoha dalších. Navíc jed obsahuje hyaluronidázu – enzym, který zajišťuje rychlé šíření jedu.

Chov hadů v teráriu

Hady lze poměrně snadno chovat v umělých podmínkách, nutno však říci, že se to týká jen některých druhů. Vhodné jsou např. krajta královská (Python regius), hroznýš královský (Boa constrictor), případně užovky, např. užovka červená (Elaphe guttata), nebo korálovka sedlatá (Lampropeltis triangulum). Velká část hadů je ale vzhledem k jejich velikosti, případně jedovatosti k chovu naprosto nevhodná a nebezpečná.

V teráriu je nezbytné zajistit dostatečnou teplotu, neboť hadi si nedokáží vyrobit teplo sami, jsou závislí na svém okolí. Optimální je pro ně teplota v rozmezí 25 – 35 °C. V závislosti na způsobu života je nutné vybavit terárium buď vyšší vrstvou zeminy (pro zemní druhy, které se potřebují zahrabat), případně větvemi (pro druhy stromové). V každém případě je nutné umožnit hadovi trvalý přístup k čisté vodě a vhodná je i skrýš, kde se bude had cítit v bezpečí. Některé druhy vyžadují zvýšení vlhkosti pravidelným rosením.

 

Zdroje:

[1] Serpentes. ZipcodeZoo.com [online]. 2012 [cit. 2012-10-10]. Dostupné z http://zipcodezoo.com/Key/Animalia/Serpentes_Suborder.asp#Families
[2] Snakes - Serpentes. About.com. Animals/Wildlife [online]. 2012 [cit. 2012-10-09]. Dostupné z http://animals.about.com/od/Snakes/p/snakes.htm

Další sekce