Gekonovití

Gekon obrovský

Říše: Živočichové (Animalia), Kmen: Strunatci (Chordata), Podkmen: Obratlovci (Vertebrata), Třída: Plazi (Reptilia), Podtřída: Lepidosauria, Řád: Šupinatí (Squamata), Podřád: Ještěři (Sauria), Čeleď: Gekonovití (Gekkonidae)

Charakteristika a výskyt

Gekoni se vyskytují v teplých (mírných a tropických) klimatech téměř po celém světě. Nejčastěji ale žijí v okolí rovníku a na jižní polokouli, i když několik druhů gekonů lze objevit i severně od rovníku, vždy však v teplejších oblastech. Nacházejí se v široké škále stanovišť, včetně pouští, hor, skalnatých oblastí, v džunglích, deštných pralesech, na loukách a dokonce i ve městech. Většinou jsou to noční tvorové. Gekoni se dožívají průměrně 2 – 9 let, velké druhy i více.

Gekon obrovský (Gekko gecko)

Foto by Mark Dumont, flickr.com

Jsou to ještěři, jedineční svým hlasovým projevem – vydávají zvuky od jemného švitoření až po hlasité „štěkání“ a dorozumívají se tak s jinými jedinci stejného druhu. Gekoni jsou v rámci podřádu ještěrů (Sauria) druhou nejbohatší skupinou, co se týče počtu druhů (po scincích, čeleď Scincidae) – existuje téměř 1500 různých druhů po celém světě.

Anatomie gekonů 

Jejich velikost je velmi variabilní, od 1,6 cm až do 60 cm.Gekoni se vyskytují v nejrůznějších odstínech a barvách, např. i v tak nezvyklých, jako je fialová, růžová, modrá, nebo černá – patří mezi nejbarevnější ještěry. Některé druhy gekonů jsou jemně vzorované, další pestrobarevné. Mají zploštělé tělo, krátké krky a široké ploché hlavy.

Nejmenším gekonem na světě je pouhých 1,6 cm velký Sphaerodactylus ariasae, který byl objeven v roce 2001 na malém ostrově u pobřeží Dominikánské republiky, největším, dnes již zřejmě vyhynulým gekonem, je 60 cm dlouhý Hoplodactylus delcourti

z Nového Zélandu.

Pro gekony je typické, že nemají oční víčka (kromě rodu Eublepharidae), ale jakési průhledné membrány, které si čistí olíznutím jazyka. V obraně některé druhy vylučují páchnoucí látku, aby útočníka odradily, některé druhy zase upustí špičku ocasu. Na prstech má velká část gekonů přilnavé polštářky, které jim umožňují šplhat po hladkých vertikálních plochách, dokonce i po stropě terária. Toto odlišuje gekony od většiny ještěrů – jsou výborní ve šplhu a lezení do výšek.

Gekon obrovský (gekko gecko) - mládě, pohyb po skle

Foto by Ing. Kateřina Opluštilová

Na špičkách prstů mají gekoni speciální štětinky, které jim umožňují se udržet na většině hladkých povrchů, aniž by byla použita nějaká lepkavá tekutina, nebo povrchové napětí. Tyto štětinky jsou samočistící, nečistoty se odstraní samy během několika málo kroků. Gekoni se tak udrží i na skle (viz obrázek), ale např. teflon má takové vlastnosti, že se na něm gekoni udrží jen obtížně. 

Detail prstů gekona

Foto by belgianchocolate, flickr.com

Druhy gekonů

Čeleď gekonovití (Gekkonidae) je organizována do pěti podčeledí: Aeluroscalabotinae, Diplodactylinae, Eublepharinae, Gekkoninae a Teratoscincinae. V rámci těchto podčeledí pak rozlišujeme 127 rodů gekonů, např.: Pachydactylus, Tarentola, Cyrtopodion, Rhacodactylus, Phelsuma, Eublepharis, Hemidactylus, Lepidodactylus, Ptychozoon, Gehyra, Gekko, Coleonyx, Sphaerodactylus, a mnoho dalších. Dílčích druhů gekonovitých ještěrů je popsáno cca 1500, např.:

gekon bibronův (Pachydactylus bibronii) – 18 cm velký, robustní gekon, výskyt – Jižní Afrika

Foto by brian.gratwicke, flickr.com

- Gekon zední (Tarentola mauritanica) – 15 cm velký, mohutný gekon, výskyt – oblast Středozemního moře.

Foto by foxypar4, flickr.com

- pagekon řasnatý (Rhacodactylus ciliatus) – vzácný gekon, je zvláštní dvěma řadami hřebínků na temeni hlavy, výskyt – Nová Kaledonie

Foto by CrestedGeckoMan, flickr.com

- felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis) – až 30 cm velký stromový gekon, výskyt – Madagaskar

Foto by TheReptilarium, flickr.com

- gekončík noční (Eublepharis macularius) – v zajetí běžně chovaný druh, dorůstá až 30 cm, výskyt – Afgánistán, Pákistán, Indie.

Foto by TheReptilarium, flickr.com

- gekon panenský (Lepidodactylus lugubris) – menší gekon, dorůstá jen 10 cm, výskyt – Asie, Austrálie, Indonésie, Filipíny

Foto by GregTheBusker, flickr.com

- gekon létavý (Ptychozoon kuhli) - zvláštní gekon, podél těla má kožní lem a mezi prsty blány, díky čemuž dokáže „letět“ až na vzdálenost 8 metrů. Je dlouhý 20 cm. Výskyt – Thajsko, Malajsie, Indonésie.

Foto by Manuel Werner, wikipedia.org

- gekon obrovský (gekko gecko) - statný, až 40 cm dlouhý gekon, často chovaný v zajetí, vhodný i pro začátečníky. Výskyt – Indie. 

Foto by motnworb, flickr.com

- gekon turecký (Hemidactylus turcicus) – noční, 18 cm velký gekon, výskyt – oblast Středozemního moře, Bulharsko, Chorvatsko, Rumunsko.

Gekon turecký při svlékání kůže

Foto by Eran Finkleová, flickr.com

Potrava

Gekoni jsou masožraví plazi, živí se především hmyzem a červy, některé větší druhy gekonů však loví i malé ptáky, plazy, dokonce i drobné savce, třeba myši. Určité druhy gekonů svou stravu doplňují i menším množstvím rostlinného materiálu, např. mechem.

Rozmnožování gekonů

Samice gekona láká samce k páření zvláštním zvukem, jakýmsi tokáním, které připomíná ptačí cvrlikání. Není-li v blízkosti žádný vhodný samec, je samice schopna reprodukce, aniž by bylo nutné její oplodnění samcem - některé druhy gekonů jsou totiž partenogenní. Tato schopnost sice zlepšuje šance na přežití druhu, nicméně pokud není kombinována partenogeneze a klasické pohlavní rozmnožování, trpí potomstvo nedostatkem genové variace a z dlouhodobého hlediska to rozhodně není ideální.

Samice klade obvykle 2 vejce (počet záleží na druhu). Vajíčka jsou bílá a mají měkkou lepkavou slupku. Inkubace trvá orientačně 1 až 3 měsíce, ale opět záleží na druhu a také na okolní teplotě. O vylíhlá mláďata se již samice nestará

Chov gekonů v teráriu

Gekoni jsou obecně velmi odolní a poměrně snadno se chovají v zajetí. Péče o ně je ve srovnání s jinými druhy domácích zvířat poměrně jednoduchá – vyžadují jen málo místa, nejsou hluční, ani nároční na krmení, či chovné podmínky. Mezi nejčastěji chované gekony patří gekon obrovský, gekončík noční a felsuma madagaskarská. Všechny tyto tři druhy jsou poměrně vhodné i pro začínající teraristy. Níže se podívejte na realizaci terária pro gekončíka nočního. Podobné terárium pro gekončíka Vám můžeme vyrobit na míru.

Terárium pro gekončíka nočního

 

Konkrétní podmínky chovu co se týče teploty, vlhkosti, světelných podmínek a vybavení terária se řídí požadavky jednotlivých druhů, obecně ale potřebují gekoni teplo, množství úkrytů, větví ke šplhání a vysokou vzdušnou vlhkost. Některé druhy, např. gekon obrovský (Gekko gecko) vůbec nepijí, tekutiny doplňují jen olizováním vlhkých stěn a rostlin v teráriu. Jako krmení jsou nejvhodnější cvrčci, případně různé druhy červů.

Terárium s gekonem obrovským (Gekko gecko)  

Foto by Ing. Kateřina Opluštilová

 

Zdroje:

[1] Gecko. A-Z animals [online]. 2012 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z http://a-z-animals.com/animals/gecko/
[2] Gekkonidae. ZipcodeZOO.com [online]. 2012 [cit. 2012-10-06]. Dostupné z http://zipcodezoo.com/Key/Animalia/Gekkonidae_Family.asp
[3] Gecko Lizards. Animal-World. Pet and Animal Information [online]. 2012 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z http://animal-world.com/encyclo/reptiles/lizards_geckos/Geckos.php

Další sekce