Agamovití

agama weberova

Taxonomie agamovitých

Říše: Živočichové (Animalia), Kmen: Strunatci (Chordata), Podkmen: Obratlovci (Vertebrata), Třída: Plazi (Reptilia), Řád: Šupinatí (Squamata), Podřád: Ještěři (Sauria), Čeleď: Agamovití (Agamidae)

Výskyt

Živočichové z čeledi Agamovití (lat. Agamidae) žijí zejména v těchto zemích světa.

Zdroj: http://freecoloringpagesite.com/33-world-map-coloring-pages.html/world-map-coloring-1

 

  • ve východní Africe (tj. Keňa, Tanzanie a Uganda),
  • ve střední Africe (tj. Burundi, Středoafrická republika, Čad, Demokratická republika Kongo a Rwanda),
  • v severní Africe (tj. Alžírsko, Egypt, Kypr, Libye, Maroko, Súdán, Tunisko a Západní Sahara),
  • v jižní Africe (tj. Angola, Botswana, Lesotho, Malawi, Mozambik, Namibie, Jihoafrická republika, Svazijsko, Zambie a Zimbabwe),
  • v jihovýchodní Evropě (tj. Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Itálie – provincie Terst, Maďarsko, Řecko, Makedonie, Moldavsko, Rumunsko, Slovinsko, Srbsko a Turecko),
  • v jihozápadní Asii (tj. Bahrajn, Irák, Írán, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Palestinská autonomie, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Sýrie),
  • ve střední Asii (tj. Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Afghánistán),
  • v jihovýchodní Číně,
  • v Indii,
  • v Nové Guinee,
  • v Austrálii,
  • ve státech Zadní Indie (tj. Thajsko, Laos, Vietnam a Kambodža)

Charakteristika

Agamovití jsou čeledí středně velkých ještěrů. Celkem je známo asi 300 druhů těchto ještěrů z čeledi Agamovití, a to ve 34 rodech. K obecně nejznámějším druhům ještěrů z čeledi Agamovití (obrázek 2) patří:

Agama bojovná (lat. Japalura Splendida Chapaensis),
Agama černá (lat. Laudakia Melanura),

Agama černokrká (lat. Acanthocerus Atricollis), viz obrázek

Foto by  rob gipman, flickr.com

Agama filipínská (lat. Hydrosaurus Pustulatus), viz obrázek

Foto by MKFI, wikipedia.org

Agama hardún (lat. Laudaika Stellio Daani),
Agama kočičínská (lat. Physignathus Cocincinus),
Agama límcová (lat. Chlamydosaurus Kingii), viz obrázek

Foto by Stephen Barnett's photos via Getty Images, flickr.com

Agama modrá (lat. Acanthocercus Atricollis), viz obrázek

Foto by Chris Eason, wikipedia.org

Agama molucká (lat. Hydrosaurus Amboinensis),
Agama motýlí (lat. Leiolepis Belliana),
Agama osadní (lat. Agama Agama), viz obrázek

Foto by Chris_huh, wikipedia.org

Agama proměnlivá (lat. Trapelus Mutabilis),
Agama štíhlá (lat. Trapelus Agilis),
Agama vodní (lat. Physignathus Lesueurii), viz obrázek

Foto by Paul J. Morris, wikipedia.org

Agama vousatá (lat. Pogona Vitticeps),
Agama weberova (lat. Hydrosaurus Weberi),
Agamka sinajská (lat. Pseudotrapelus Sinaitus),
Agamka sluneční (lat. Phrynocephalus Helioscopus), viz obrázek

Foto by kasprzol, flickr.com

Anatomie agam

Z anatomického hlediska mají ještěři z čeledi Agamovití hlavu trojúhelníkového tvaru, šupinami pokryté tělo s dlouhým a nelámavým ocasem. Na těle, zádech či ocase mívají různé rohovité výrůstky, límce nebo hřebeny. Jejich zbarvení je často pestré a odvíjí se od druhu ještěra z čeledi Agamovití a prostředí, ve kterém žijí. Někteří ještěři z této čeledi jsou schopni změny barvy těla. Dle zbarvení lze rozpoznat samice těchto ještěrů od samců. Často jsou pestře zbarvení anebo mají na těle. Ještěři z čeledi Agamovití dosahují délky od 5 do 110 cm, přičemž obecně bývají samci těchto jedinců většinou výrazně větší než samice.

Potrava

Ve volné přírodě se ještěři z čeledi Agamovití živí převážně hmyzem (např. červy, šváby, cvrčky, žížalami, kobylkami nebo mravenci) či drobnými živočichy (např. sladkovodními rybami, mláďaty myší, potkanů nebo křečků). V menší míře se tito živočichové živí listy nebo plody rostlin.

Hibernace agam

V přírodě jsou ještěři z čeledi Agamovití nuceni adaptovat se na změny klimatických i životních podmínek, kdy dochází např. k úbytku potravy. Takovéto situace jsou tito ještěři každoročně připraveni přečkat tzv. hibernací neboli zazimováním. Jedná se o velmi podobný způsob přečkávání zimních měsíců jako např. u medvědů. Období hibernace obecně začíná koncem podzimu či začátkem zimy a končí začátkem jara. Zazimování tedy trvá zhruba 5 měsíců. Ještěři z čeledi Agamovití si v zemi s dostatečnou vlhkostí vyhrabávají nory, kde zimní období přečkají. V období hibernace jsou tito živočichové natolik přizpůsobeni, že nemají potřebu konzumace potravy, neboť jejich metabolismus je v celkovém útlumu. S obdobím zazimování je nutné počítat také v případě chovu ještěra z čeledi Agamovití v teráriu. Hibernace ještěra v zajetí však trvá kratší dobu (zhruba 2 až 3 měsíce).

Rozmnožování

Rozmnožování ještěrů z čeledi Agamovití probíhá i několikrát do roka. Samice kladou vajíčka a jejich počet závisí rovněž na druhu ještěra z čeledi Agamovití (počet vajíček se však pohybuje v rozmezí od 2 do 20 vajíček). Kladení vajíček se u těchto ještěrů nazývá snůška. Samice se na tuto snůšku vždy pečlivě připravují, a to vyhledáváním vhodného místa pro snůšku, které by vajíčkům poskytlo po celou dobu, než dojde k vylíhnutí mláďat dostatečnou vlhkost a následně vyhrabáváním nory pro kladení vajíček. Před samotnou snůškou bývají samice viditelně nervózní a přestávají přijímat potravu. Po nakladení vajíček (tedy po snůšce) samice noru zahrabává a opouští ji. Inkubační doba závisí na přírodních a klimatických podmínkách a odvíjí se od druhu ještěra z čeledi Agamovití. Vylíhnutá mláďata těchto ještěrů začínají přijímat potravu zhruba do 2 dnů.

Chov ještěra z čeledi Agamovití v teráriu

Chov ještěra z čeledi Agamovití v zajetí (tedy v teráriu) závisí na mnoha faktorech, které je potřeba si uvědomit. Jedná se především o zkušenosti s chovem ještěrů (tj. začínající chovatel / zkušený chovatel). Výběr samotného druhu ještěra z čeledi Agamovití by se měl odvíjet právě od zkušeností chovatele. S výběrem druhu ještěra z čeledi Agamovití je vhodné nechat si poradit od zkušených chovatelů či odborníků. Ještěra z čeledi Agamovití lze vybírat také dle jeho známých povahových vlastností (tzn., zda je ještěr klidné nebo temperamentní či divoké povahy, zda se rychle adaptuje na nové prostředí, zda je schopný si zvyknout na lidský kontakt, apod.). V případě již vybraného druhu ještěra z čeledi Agamovití je nutné zjištění o tomto živočichovi co možná nejvíce informací, které se týkají jeho původu, výskytu, způsobu života, charakteristice, anatomii, potravě, rozmnožování a v neposlední řadě také informace týkající se chovu tohoto ještěra v teráriu. Dalším důležitým faktorem je uvědomění si, zda lze vybranému ještěrovi poskytnout vhodné podmínky pro život (např. prostorové možnosti, dostupnost potravy apod.). Důležité je také rozhodnutí o počtu chovaných jedinců v teráriu. V případě rozhodnutí o chovu ještěra z čeledi Agamovití je potřeba zajištění takových podmínek, v nichž daný druh ještěra volně v přírodě žije. V souvislosti s touto problematikou je potřeba se věnovat velikosti terária, vhodný substrát, kameny, živé rostliny, kmeny a větve stromů, vodní plochy, dále osvětlení, vytápění, větrání, zajištění vlhkosti a další. Všechny tyto potřebné informace nelze zobecnit, neboť každý druh ještěra z čeledi Agamovití má své specifické požadavky potřebné pro život.

K ještěrům z čeledi Agamovití vhodným k chovu v z v teráriu patří zejména Agama bojovná, Agama bradatá, Agama čínská, Agama golierová, Agama kočičínská, Agama vousatá, Agama australská, Agama límcová, Agama osadní a Agama vodní.

 

 

 

Seznam zdrojů

[1] World Map. Free Coloring Page Site [online]. 2012 [cit. 2012-07-28]. Dostupné z: http://freecoloringpagesite.com/33-world-map-coloring-pages.html/world-map-coloring-1.
[2] Ящерицы. DIY-sea.ru [online]. 2009 [cit. 2012-07-28]. Dostupné z: http://www.bolgarka.ru/terrarium/yascher/index.php?gid=3786&p=.
[3] Laudakia Melanura. Reptile Forums [online]. 2011 [cit. 2012-07-28]. Dostupné z: http://www.reptileforums.co.uk/forums/lizard-pictures/631153-laudakia-melanura.html.
[4] Acanthocercus atricollis. iNaturalist.org [online]. 2012 [cit. 2012-07-28]. Dostupné z: http://www.inaturalist.org/taxa/31426-Acanthocercus-atricollis.
[5] Hydrosaurus pustulatus. ARKIVE: Images of Life on Earth [online]. 2010 [cit. 2012-07-28]. Dostupné z: http://www.arkive.org/sail-fin-lizard/hydrosaurus-pustulatus/image-G66278.html.
[6] Laudaika Stellio Daani. Dic.academic.ru [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://dic.academic.ru/pictures/enwiki/76/Laudakia_stellio_002.jpg.
[7] Physignathus cocincinus. Terrariet.dk [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.terrariet.dk/Physignathus_cocincinus_UK.html.
[8] Chlamydosaurus kingii. Canadian Coldblood [online]. 2009 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://canadiancoldblood.com/frilled.html.
[9] Acanthocercus atricollis. The Reptile Database [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://reptile-database.reptarium.cz/species?genus=Acanthocercus&species=atricollis.
[10] Hydrosaurus Amboinensis. Reptile Forums [online]. 2008 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.captivebredreptileforums.co.uk/lizard-species/18958-hydrosaurus-amboinensis.html.
[11] Year of the Dragon: Amazing Agamids. The Lazy Lizard's Tales [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://lazy-lizard-tales.blogspot.cz/2012/01/year-of-dragon-amazing-agamids.html.
[12] Agama agama. Louw Photography [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.louwphotography.com/keyword/lizard/#!i=733736586&k=vWRxX.
[13] Trapelus mutabilis. Flickr [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/36959435@N06/4016476830.
[14] Trapelus agilis. CalPhotos [online]. 2011 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://calphotos.berkeley.edu/cgi/img_query?enlarge=0000+0000+0511+0664.
[15] Eastern Water Dragon: Physignathus lesueurii. Danny.id.au [online]. 2005 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://danny.id.au/photography/galleries/20050115-water-dragon/.
[16] Pogona Vitticeps. BIRDS CENTRAL AUSTRALIA: Birding Alice Springs in Australia's Red Centre [online]. 2010 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://comebirdwatching.blogspot.cz/2010/10/central-bearded-dragon-pogona-vitticeps.html.
[17] Hydrosaurus weberi. South Texas Reptiles [online]. 2009 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.southtexasreptiles.com/strforum/showthread.php?t=12957/.
[18] Pseudotrapelus sinaitus. Panoramio [online]. 2010 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.panoramio.com/photo/39953929.
[19] Phrynocephalus helioscopus. EOL: Encyclopedia of Life [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://eol.org/pages/1055614/entries/39191364/overview.
[20] Зайсанская круглоголовка. Экоцентр «Дронт» [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://dront.ru/nooar/photo-show/zaysanskaya-kruglogolovka/.

Další sekce